Zákony, se kterými se v životě potkáváme, by nám měli pomáhat se vyznat ve světě plném změn a nejasností. Často se však setkáváme s tím, že legislativní změny sebou přinášejí ještě více dalších otázek. Jako senátorka jsem často konfrontována s novými zákony, které se vydávají, u nichž často není zřejmé, co budou znamenat. Stejně tak probíhající změny, tzv. novelizace zákonů mohou vytvářet dojem, proč jsou zákony tak nevhodně napsány, když se musí měnit. A vlastně, jde bez změn stávajících zákonů žít, a po jaké době se pozná, že by něco mělo být novelizováno. I to jsou otázky, na které je u každého případného zákona potřeba nalézt odpověď.

Jedním ze základních zákonů, kterým se u nás ošetřuje oblast pomoci a podpory každého z nás je tzv. zákon o sociálních službách. Jeho změní, přestože byl průběžně částečně novelizován, je účinné již od roku 2007. Tedy již 14 rok probíhající praxe, bez výraznější novelizace. Zákon řeší mimo jiné oblast příspěvku na péči, sociální služby, sociální práci, financování sociálních služeb atd.  Před jeho vznikem bylo u nás jakési sociální vakuum, sociální služby se poskytovaly, ale bez ukotvení mající širší a unikátní rámec, bez shrnujícího zaměření do jednoho zákona. Změny, které díky tomuto zákonu proběhly, jsou nedozírné, změnila se kvalita sociálních služeb a jejich emancipace na službách ostatních, rozšířila se jejich nabídka, a posílila se role občana, jakožto toho kdo si službu nasmlouvává a jehož práva jsou nedotknutelná, a nikoliv jako někoho, komu je služba vnucena. Tedy proč vlastně tento zákon novelizovat.

Ve svém současném volebním období jsem se jako senátorka vždy snažila zejména oblast sociálních služeb pozorně sledovat a řešit případné dopady na každého z nás. Ať již to bylo např. i mnou iniciované novely tohoto zákona v oblasti příspěvku na péči, jeho zvýšení, či podněty a připomínkami k návrhům právě k této oblasti směrem k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR.  Již několik let se snažím, aby tento zákon byl výrazně novelizován. Tím důvodem je, že není mimo jiné ošetřena oblast pečujících osob a jejich postavení, dále systém sociálních služeb je nepřehledný, např. proč je nezbytné mít tolik sociálních služeb, a tedy i smluv s klienty, když společně řešíme situaci jednoho člověka, rodiny (nyní je nezbytné mít zvlášť smlouvy na denní stacionář, pečovatelskou službu, osobní asistenci, odborné sociální poradenství, odlehčovací služby, přestože řeším společně s jednou osobou, rodinou jejich potřebu, aby jim bylo pomoženo). Další potřebné změny v rámci novelizace je oblast financování těchto služeb, které není automaticky dáno a sociální služby, stejně jako klienti, každý rok v lednu čekají, zda dostanou finanční prostředky na provoz nebo zda služba bude muset ukončit své fungování. 

S ohledem na závažnost velké novelizace takovéhoto zákona jsem jako senátorka iniciovala několik odborných setkání i s politiky (včetně věcně příslušných ministryní) k tomuto tématu a nezbytných změnám. Přestože se na změnách, jejich potřebě shodli vždy všichni zúčastnění, konkrétní dopady vedoucí ke změně novelizací zákona o sociálních službách stále nejsou ze strany MPSV k dispozici vyjma průběžných mnoho let připravovaných a upracovaných návrhů novely. To dokonce vedlo již i k novelizacím dílčím např. výše zmíněné novelizace u příspěvku na péči, protože takto dlouho se čekat na změny nedá. 

Vím i z reakce okolí, že změna zákona je důležitá a nezbytná a v případě, že bych dostala důvěru v dalším volebním období, budu se i nadále snažit o podporu novelizace tohoto zákona, který mimo jiné konečně určí a definuje kdo je pečující osobou, dále sloučí druhy sociálních služeb tak, aby občan, který pomoc potřebuje, nemusel, stejně jako poskytovatel, uzavírat více nadbytečných smluv najednou a zvyšovat tak administrativu. V rámci novelizace chci výrazně podpořit i změny v rámci financování služeb nejen stabilizací zajištění finančních prostředků, ale abychom nepodléhali povinnostem finanční prostředky vázat na tvz. veřejnou podporu, kdy v rámci Evropské unie jsme jednou z mála zemí, kde toto u sociálních služeb realizujeme (a dobrovolně jsme k tomuto přistoupili). Výrazně bych si přála, aby nejen novelou ale skutečnou praxí byla podpořena i sociální práce na obcích, tedy aby občan věděl, že sociální pracovník je zde pro něj a nikoliv naopak.

Věřím, že si mi podaří společně s vámi i nadále směřovat ke změnám, které novelizují zákon o sociálních službách do jasného a přehledného předpisu, ve kterém se vyznáme, a bude nám skutečně pomáhat.

© 2020 Emilie Třísková. Vytvořila agentura UnoDesign