Život lidí s postižením, dětí, seniorů stejně jako jejich rodin není často jednoduchý. Mohou jim chybět služby, peníze, ale zejména jim chybí porozumění a zájem druhých. Jejich život je ovlivněn řadou drobných a pro ostatní často nevýznamných omezení. Nejde asi nikdy plně srovnat možnosti nás všech, ale měli bychom se vždy snažit nabízet příležitosti. Znám mnoho lidských příběhů, i jako ředitelka Centra sociálních a zdravotních služeb Poděbrady, o.p.s. které lidem pomáhá v domácím prostředí, tedy tam kde je doma, péči o druhého zvládnout.

Jako senátorce mi proto nebylo lhostejné, že lidé, kteří potřebují pomoc nás druhých, nemají často z důvodu těžkého zdravotního omezení možnost využívat v plné míře podporu svých blízkých, stejně jako podporu dostupných sociálních služeb. Často pak tito lidé mohou končit v ústavních zařízeních, protože se to již doma nedá zvládnout. Iniciovala jsem tedy ve spolupráci zejména s již zesnulým kolegou panem senátorem MUDr. Mgr. Vladimírem Plačkem, MBA a dalšími senátory a senátorkami dílčí, nicméně významnou novelizaci zákona o sociálních službách. Konkrétně jsem z důvodu zhoršující se situace osob v domácím prostředí a dlouhodobě neprovedené změny zákona o sociálních službách iniciovala navýšení příspěvku na péči ve III. a IV. stupni, tedy osobám s těžkou a úplnou závislostí na péči druhých osob, které jsou doma. Navýšení proběhlo ve dvou vlnách v roce 2019, kdy se ve III. stupni příspěvek zvýšil až na 12.800,- Kč a u dětí pak na 13.900,- Kč  a dále pak ve IV. stupni u všech na 19.200,- Kč. Cesta k této změně, tedy ke zlepšení života osob v domácím prostředí a pečujících osob byla složitá, ale výsledek stojí za to. Schválené navýšení bylo a je potvrzením trendu, že žít doma je normální. Nechci tím, říkat, že život v ústavních službách není dobrý, ale říkám, opřena o dlouholeté zkušenosti z profesního i lidského života, že život doma je přirozenější.

Jak jsem již uvedla, projednávání této změny bylo náročné, trvalo téměř 1,5 roku. Potřeba změny byla cílena na osoby, které žijí v domácím prostředí a jsou jim poskytovány terénní a ambulantní služby (pečovatelské služby, osobní asistence, denní stacionáře, odlehčovací služby) a podporu dostávají i ze strany pečujících osob. Výše příspěvku na péči pro osoby využívající péči doma byla do té doby nedostatečná. Lze tedy říci, že úprava zákona změnila možnosti a příležitosti osob v domácím prostředí a to ve velmi pozitivním slova smyslu.

Významná tíha na poskytnutí péče v domácím prostředí zůstává na rodinných příslušnících, kteří pečují bez ohledu na čas a finanční prostředky. Pro představu, pokud bych vycházela z toho, že pečující osobě nahrazuje příspěvek na péči mzdu, tak při započítání minimální mzdy ve výši 14.600, – Kč by bez této změny zákona pečující osoby o osoby s nejtěžším postižením byly pod její hranicí. To se naštěstí nestalo.

Mnou předložený senátní návrh se tak snažil reagovat na legitimní očekávání pečujících osob na zlepšení jejich situace. Zvýšení příspěvku na péči jistě nevyřešilo veškeré problémy pečujících osob, ale jistě došlo k alespoň částečnému zlepšení jejich životní situace.

Věřím a vím nejen z reakcí z okolí, ale i z rodin, že změna byla důležitá a nezbytná. Jsem velmi ráda, že jsem za ní stála a mohla tak pomoci těm, kteří to opravdu potřebovali. V případě, že bych dostala důvěru v dalším volebním období, budu se i nadále snažit o podporu pečujících osob i těch, o které je pečováno v jejich domácím prostředí.

S úctou Emilie Třísková

© 2020 Emilie Třísková. Vytvořila agentura UnoDesign